Tak jsem si naivně myslela, že už máme vyřešený ubytování... Vystavil Kláša , sobota 5. prosince 2015 at 21:20 , in Štítky: Erasmus , Groningen , Kecy v kleci

Je pravda, že jsem si nepředstavovala, že Erasmus bude procházka růžovou zahradou. I když na druhou stranu jsem si to nepředstavovala vůbec. Když jsem totiž dávala přihlášku, vůbec jsem nepočítala s tím, že mě vezmou. A když mě vzali, tak jsem ani nevěděla, jestli určitě pojedu. Docela jsem doufala, že mě tentokrát vezmou na psychologii, ale opět se tak nestalo. A tak se Erasmus stal lodí, která mě dělila od hladiny deprese.



Už po úvodní schůzce, kde jsme celé 2 hodiny řešili jen to, jak budeme vyplňovat papíry, mi bylo jasné, že to asi nebude jen tak. A opravdu, z toho papírování jsem se málem podělala. Musela jsem se naučit komunikovat s neznámými lidmi a to ať už po mailech, tak osobně. To nemám ráda. Musela jsem se prohrabat všemi těmi stránkami a nervit, když něco nebylo jasné a nešly mi dohledat další informace. Taky jsem zjistila, že můj obor nemá na jarní semestr vypsaný žádný předmět. A taky jsem si learning agreement napsala třikrát. Proč ne... A nakonec mi ho stejně vrátili poškrkaný. Byla jsem docela v depresi z toho, že už spolužáci mají všechno zařízené a já ne. Chybí mi totiž docela podstatná věc, a to ubytování. Neměla jsem ani sílu ani čas to nějak víc řešit. Za dva týdny jsem sepsala 3 seminárky a dvě prezentace, do toho jsem dřela na ročníkovce. + se do toho narvaly rodinné události a stres ohledně zdraví babičky. Pak mi kamarádka řekla, že byla na přednášce o Erasmu (kterou jsem zasklila) a že tam nějakej borec mluvil o té mé škole. A tak jsem donutila CZS aby mi dali kontakt, a ejhle, on to byl borec, co se mnou chodil do dramaťáku.
Tak jsem na něj na dramaťáku zaútočila a skončilo to dvouhodinovým obědem se soukromou prezentací. Upřímně vůbec jsem nevěděla, co od něj mám očekávat. Sice jsem si ho na dramošu docela oblíbila, nikdy jsme se pořádně nebavili. Ale když se dozvěděl, že jedu do Groningenu, byl z toho naprosto nadšenej a bylo to prostě jako "Hey bro! Hug!! Hug!!!". Musím říct, že jsem z toho byla docela vyvalená XD Každopádně po skoro tříhodinovým bavení (kdy na obědě se ukázalo, že tam zná snad všechny a všichni ho milujou), kdy mi ukázal fotky, dal mi spoustu tipů úplně na všechno, jsme se domluvili, že se ještě musíme sejít někdy na kafe a dořešit to. Takový nadšení jsem fakt nečekala. A hlavně je strašně hodnej a super. Takže jsem pak odcházela se skvělou náladou a konečně jsem se začala pořádně těšit. Ta my vydržela až do dneška.
Zkontaktovala jsem Bábu a začala s ní řešit koleje. A protože 306 eur nebylo zas tak moc, tak jsme se do toho nakonec rozhodly jít. I s podělaným fee za 275 eur za hovno. Pořešila jsem to s našima a půl hodiny valila do fotříka a snažila se ho přemluvit, aby mi to zaplatil co nejdřív. Ten nakonec že si teda pošle eura na konto v týdnu. Jenže když jsem se tam úspěšně přihlásila, zjistila jsem, že jsme v prdeli, neboť koleje jsou volný už jen pro normální studenty, pro erasmáky ne. Takže super. A deprese je zpátky. Hlavně že jsem rodičům řekla 10 důvodů, proč jsou koleje lepší, než vlastní bydlení. Takže jsme zase na začátku. A ani jedna nemáme čas to řešit. Mě čekají všechny zkoušky v jednom týdnu, tenhle se to musím naučit, příští to všechno napsat. Do toho mám ještě prezentaci, sraz ohledně ročníkovky a nevim co. Takže super. Viděla bych to na ten stan.