Epizod: 16
Odvysíláno: 2014
Žánr: romantika, komedie, drama, psychologické, melodrama?
Korea
Většinou i svá oblíbená dramata časem často přehodnotím, prvotní nadšení opadne a já je vidím trošku více kriticky. V tomto případě však uběhlo skoro půl roku, co jsem to viděla, a pořád nic. Co je horší, ne jen, že jsem nezměnila názor, ale pořád se přes to nedokážu dostat. Musím uznat, že tentokrát to bylo jako kdyby tu doramu natočili speciálně na míru mně XD
Děj:
Jang Jae Yul je momentálně dost úspěšným spisovatelem thrillerů. Na první pohled vypadá jako klasický playboy a částečně se i tak chová.
Ji Hae Soo je psychiatrička.
Bydlí se dvěma muži ve společném domě. Jedním je její sunbae, učitel a zároveň první láska (řekněme si to upřímně, kdo z nás nikdy nemiloval svého učitele...), starší psychiatr Jo Dong Min. Druhým Park Soo Kwang, pacient Dong Mina, trpící Tourettovým syndromem (btw. dříve se to považovalo za posednutí ďáblem...).
I když je Hae Soo psychiatrička, má vlastní problémy, které se jí nedaří vyléčit. Dá se říct, že má fobii z lásky. Tu si vytvořila po tom, co viděla celý život podvádět svou matku jejího manžela s jiným mužem.
Osud svede Hae Soo a Jae Yula dohromady a Jae Yul se nakonec nastěhuje k nim do společného domu (který jen tak mimochodem vlastní...). A hned první co udělá je, že nedopatřením zničí Hae Soonin dost pracně vytvořený milostný vztah, na kterém pracovala 300 dní. Takže jejich vztah nezačne zrovna hezky (ona mu před tím rozbila hlavu, takže jsou si asi kvit XD).
Každopádně Hae Soo není jediná, co má problém. Jae Yul na první pohled vypadá, že trpí obsedantně-kompulzivní poruchou. Tím trpí spousta lidí, takže to není nic tak zvláštního. Proč má ale na koupelně speciální zámek s kódem a nechce ji nikomu ukázat? A co když to není jeho jediný problém?
"Do you know what this camel painting is about? The people who live in the desert tie their camels to trees at night. They untie the rope in the morning, as you can see. But the camel doesn’t run away… it remembers being tied to the tree at night. Just like we remember out past wounds. Our past wounds… the trauma… weighs down our feet in the present. For me, the bathroom… For you, anxiety…"-Jang Jae Yeol to Ji Hae Soo
Proč se mi to líbilo:
Kdybych měla vypsat všechny věci, co se mi líbily, tak jsem tu do zítra... *stejně tu do zítra bude... už je půl 11* Takže to vezmeme v bodech...
- Příběh - ze začátku to vypadá jako pěkná a vtipná romantická komedie, která vám tam občas nenápadně šoupne kousek psychiatrického prostředí... Postupně vám ale začne docházet, že tam něco nesedí a že Jae Yul možná bude mít problém. A ne malý. Já i spousta fanoušků, co se na to zrovna dívalo, mělo mnoho teorií, co mu teda je, ale mám pocit, že se stejně nikdo netrefil. Upřímně jsem milovala, jak se to vyvíjelo. Nesnáším předvídatelné doramy a tahle byla jedna z těch, kde jste mohli hádat, jak jste chtěli a stejně to snad nikdy nepokračovalo podle vašich plánů. Skvěle si pohrávali s tabuizovanými tématy, padlo tam tolik citátů, co by si člověk měl zapamatovat.
If you love next time, just feel. Don’t plan it or assure yourself.
Upřímně mám dost ráda věci s vážnější tématikou. Tady bylo však od každého trochu. Dost jsem se nasmála, na druhou stranu jsem často trnula hrůzou, jak to bude pokračovat a vždycky si pro jistotu chystala krabici kapesníčků. Na jednu stranu to bylo depresivní (pro diváka, hlavně, když jste čekali na další epizodu... XD) 
a na tu druhou ohromně motivující. Autorka s diváky klasicky nezacházela v rukavičkách... To ona neměla ve zvyku nikdy (už jsem od ní viděla 4 doramy a všechny se zabývaly docela drsnými tématy...). Prostě vás do toho hodila a vypořádejte se s tím, jak chcete.
Jenže ještě nikdy jsem nezažila, že by tolik písní pro mě znamenalo tolik emocí...
- Hudba - obecně asijské věci mají většinou skvělou hudbu. Všímám si toho skoro u všech doram. Obvykle se mi líbí tak 2 - 3 písně. Tady je však každá píseň perla, která se naprosto hodí do jednotlivých scén, nemluvě o tom, že tentokrát se snažili to propojit i s textem, takže vás jednotlivé, často emotivně nabité scény ještě daleko více rozsekaly... Vážně, ty písničky se vám dostanou pod kůži. Snad každý si po pár dílech začal zpívat "Let me go, I don't wanna be your Hero!".
- Kamera - odvedli skvělou práci. Ty barvy jsou prostě dokonalé, některé záběry jsou opravdové skvosty.
- Obsazení - když jsem se na to začala dívat, moc herců jsem tam neznala (i když jsou skoro všichni docela dost profláknutí). O hlavních postavách asi není potřeba se vyjadřovat.
Jo In Sunga jsem milovala už v That Winter, The Wind blows, Gong Hyo Jin je taky skvělá snad ve všem. Věřila jsem jim jakoukoliv emoci, kterou zrovna ukázali, smála a trpěla jsem s nimi.
Navíc k sobě skvěle padli. Upřímně v poslední době jsem měla docela často problém s tím, že hlavní postavy byly skvělé, ale ty vedlejší odfláknuté. I herci vedlejších nebyli tak dobří, tak i jejich scénáře. Zato tady jsem snad všechny vedlejší postavy milovala. (A jak Soo Kwang, tak D.O za to dostal taky cenu...) Ať už to byl Soo Kwang nebo Dong Min (jejich bromanc je taky skvost XD)
a ne jenom jejich...
a nebo i Jang Jae Buma, Yang Tae Yonga, Jae Yulovu matku... prostě všechny.
Zajímavosti:
Gong Hyo Jin se během natáčení zranila. Když odjížděli z natáčení, cestou sejmulo auto jejich auto
a ona si poranila ruku a nohu. Každopádně nechtěla narušovat plán natáčení, takže odpočívala jen několik málo dní a pak se hned vrátila na scénu. Nakonec její zranění přidali do děje, a můžu říct, že některé scény byly prostě dokonalé :D *nemůže najít vhodnou GIFku...*
Dorama byla dost populární (a ještě pořád je XD) a to jak v Koreji, tak jinde ve světě a musím říct, že i překvapivě u nás. Získala hned několik ocenění *není si jistá, jestli udělování cen už definitivně skončilo, takže je nebude všechny vypisovat*
Mám chuť to tu přervat obrázky a GIFy, ale nerada spoileruju a ty nejlepší věci se dějí až ve druhé polovině...
Většina lidí tvrdila, že je to pořádně chytlo až po 4. epizodě. Ale nejsem si jistá, jestli se ta zásadní scéna nestala až v 6., takže mě to vždycky mate.
Btw. když to vycházelo, někdo to začal překládat do češtiny, ale pak měsíc nic... Takže jsem přeložila 15 dílů. No moc dobré to asi nebylo, potřebovala bych korekturu (člověk by si to musel pustit 10x, aby našel všechny překlepy a chyby a na to už jsem neměla síly. Nehlásí se někdo na korekturu? :D *možná se do toho po zkouškovém pustí sama, ale svoje chyby si prostě nedokáže najít*) a u některých mi ještě chybí přeložit písničky (písničky se mi dost blbě překládají a většinou je ještě musím časovat...), tak nevím... Ale přeložené do češtiny to je... Házela jsem to na Akihabaru. Moje první titulky, dá se říct. Byla to dost makačka, nemluvě o tom, že mě dost tlačil čas - končilo to v září, mám ten pocit a já to chtěla mít dopřekládané do začátku mé školy (což jsem myslím i splnila).
Já stahovala (720p), titulky v angličtině byly nejlepší od DramaFever, ale neměly přeložené písničky (což je zrovna tady docela škoda). Viděla jsem to i s dalšími dvěma překlady, ale tam se často dopouštěli dost zásadních seků, takže bych doporučila DramaFever. Online je to třeba tady: Viki - ep. 1
Můj oblíbený obrázek na závěr XD
A co na to říká tumblr?
1 komentářů :
Hm... vypadá to zajímavě, možná to někdy zkusím. Až bude čas :D
Okomentovat