Po všech těch kecech kolem toho jak tam budu pořád zhulená a všech těch obav ostatních, že mě přepadnou emigranti a nebo že dostanu od někoho AIDS, se mi pořád nic nestalo. Emigranta jsem nepotkala ani jednoho, trávu jsem ještě taky nezačala hulit.
Začneme naším ubytováním. Měli jsme opravdu velké štěstí, že jsme nějaké slušné ubytování vůbec sehnaly. A dokonce jsme sehnaly i velice (na zdejší poměry) levné ubytování. Má to ale jeden háček. Je to pět kiláků od centra. Po prvních dvou dnech šlapání do města mě nehorázně bolely nohy. + jsme byly asi jediné, co tam chodily pěšky. Tady se pěšky nechodí. A taky je tu větší pravděpodobnost, že potkáte kolonu kol, než aut. Máme takový pocit, že se tu lidi rodí s kolem nebo já nevím. Potkala jsem borku, co jela na kole a u toho si v klídku psala smsku. Běžně mě tu předjíždí 70 letý babičky :D Takže po dvou dnech jsme si za pomocí našeho velice hodného buddyho sehnaly kola a to poměrně levná kola. Prostě máme štěstí :D. Bába mi mého buddyho zabavila a já si "bohužel" celou dobu povídala s Korejkou, která studuje stejný obor. Takže jsme pořešily moje závislosti, Infinity challenge a taky že se teď v Koreji předhánějí v tom, kdo vymyslí zajímavější příchuť soju.
Můj buddy a nová kamarádka:D
Tím jsem vytvořila první přátelství s Asiaty a spustila se vlna dalších. Protože hned snad další den se Bába seznámila tak se 4 Asiatkami a pak následně na jakýmsi ceremoniálu jsme se seznámily tak s dalšími 6. K tomu se pak přidali jejich kamarádi a lidi, co jsem potkala na ESN introduction weeku a teď mi přijde, že už znám snad celou Asii XD. Ale rozhodně si nestěžuju XD. Nepotkala jsem tu ale žádného Japonce. I když možná tu jsou, jen se bojí mluvit.
S úžasnými kamarádkami z Hon Kongu, Micky a Angelou :D
Z pařby s ESN :D
Jezdění na kole sice nejprve vypadalo jako největší flákačka. Přece jen je to tu poměrně ploché, když to srovnám s naší malou dědinkou, není tu ani čtvrtinový kopec, co máme hned u baráku. Jenže když začne foukat, není to žádná sranda. A ono tu fouká prakticky pořád. Takže si můžete šlapat jak chcete, ale když se vítr rozhodne, že se nepohnete z místa, tak se prostě nepohnete. A taky pravidelně prší, když musím jet ze školy. Včera jsem si říkala, že to počasí přechytračím a vzala jsem si svůj pršiplášť. Jenže jsem to trochu nevychytala s legínama, který totálně nasákly a já je následně na sobě sušila celý 2 hodiny přednášky a klepala kosu... To musím ještě nějak vyřešit :D
První týden jsme se neustále ztrácely. Naše sousedství je prostě bludiště. Zjistila jsem, že mi jde líp najít cestu potmě v noci než ve dne. Poprvé jsme se neztratily, když jsem řekla, že kašlem na mapu a půjdeme "za srdcem". A ono to fungovalo. Takže teď to tak praktikujeme a relativně to funguje. Každopádně včera jsem jela do školy a my prostě musíme mít 5 budov a já musím mít 2 předměty úplně někde v háji, protože proč ne. Úspěšně jsem dojela tam kam jsem podle google maps měla, jenže pak nastal problém. Nemohla jsem najít tu budovu. Protože tam samozřejmě bylo asi 10 školních budov + mega školní koleje... Takže v super dešti jsem to zase další půl hodinu hledala :D
Škola
Bydlíme s Bábou v jednom pokoji, v patře pod náma bydlí 2 kluci. Oba dva pracují a jsou relativně místní. Jeden je dost divný, moc s námi nemluví a je prostě divný. Ten druhý je super. Vtipné bylo, že o něm nám paní domácí řekla, že je dost tichý. Jenže jsme zjistily, že není tichý, jen se nebaví s tím druhým, protože si o něm myslí to stejné, co my - že je divný. Takže jsme si s ním 2x povídaly tak do jedné do rána o všem možném a nemožném :D (a taky jsme prodrbaly toho druhýho). Včera jsme tak ale večer přemýšlely a říkám "Hele ale já jsem ho ještě neviděla si tady prát... To je divný. Taky jsem ho neviděla doma jest... Hmm já jsem na to přišla, nepere si, nejí, vypadá na 15 a je mu ve skutečnosti 27, on je to upír!!!" Takže tak. Teď je týden na služební cestě a my tu s tím druhým umíráme... Už aby byl zpátky :D
A na závěr krávy, kerý si chceme koupit :D Já chcu tu u tyče :D
