Docela solidní problém je, že si nepamatuju, kdy přesně jsem s Arashi začala. Jsem přesvědčená, že na podzim. Ale těžko říct. Pokud počítám správně, jsou to tři roky a tak čtvt. Čím to ale začalo si pamatuju docela přesně. Hledala jsem si nějakou zajímavou doramu, na kterou bych se mohla podívat. A protože už jsem byla docela zoufalá, hledala jsem si v takových těch yt seznamech nejlepších doram. A narazila jsem na Kimi wa Petto. A protože mě to zaujalo, hned jsem se na to mrkla.
Hlavní herečku jsem znala z Posledního samuraje. Hlavní herec se mi ale na začátku moc nelíbil, připadal mi docela divný a ne moc hezký. Jenže jak dorama pokračovala, nešlo si ho nezamilovat.
Na konci se přidal na seznam mých oblíbenců a já už si hledala v jeho filmografii, na co bych se ještě mohla podívat. A nějak jsem přišla na to, že je v jakési skupině Arashi. Tehdy jsem si říkala, že je to asi nějaká neznámá skupina, protože jsem o ní v životě neslyšela (je pravda, že v té době jsem znala tak AKB48 a One Ok Rock... XD). Každopádně když jsem si je hodila do googlu, byla jsem docela v šoku. Na wikině jsem se dočetla, jak jsou úžasní, že mají největší fandom a že prakticky vládnou Japonsku. A tak jsem si je začala prozkoumávat.
Podívala jsem se na Hana Yori Dango, na Smile a následně na úplně všechno, co šlo s MatsuJunem sehnat. A zároveň jsem začala zkoumat Arashi.
Nejprve jsem nechápala, co na nich lidi vidí. Do té doby jsem neposlouchala popík, ale rock. Proto se pro mě stala hudba docela velkou překážkou. Je pravda, že na hudbu jsem si zvykala rok. Z toho půl roku to bylo přímo utrpení. Jenže když ho milujete, není co řešit.
Kromě hudby jsem ale začala zkoumat i jejich variety shows. A krom toho, že byly úžasné, mega vtipné a často i moc zajímavé, tak jsem přišla ještě na jednu věc. Spousta z nich byla přeložená do angličtiny. Na to jsem naprosto nebyla zvyklá ze svého mikro Amuse fandomu (kde už 3 roky čekám na titulky a marně).
Postupně jsem zjišťovala, že Arashi nejsou jen o hudbě. Každý člen je něčím speciálním, má úplně jinou osobnost. A že dohromady tvoří skvělou kombinaci. Když jsou spolu a vy se díváte na jejich pořady, tak je vám prostě dobře. Dokázala jsem se uvolnit a skvěle se bavit. A nebo brečet. Podle toho, co se tam zrovna dělo. Každopádně jsem se cítila, jako kdybych tam u toho byla s nimi.
Arashi sice nejsou dokonalí zpěváci ani tanečníci. Většinu písniček jim skládal někdo jiný. Ale o svoje fanoušky se opravdu starají. Mají je na prvním místě a to je prostě cítit ze všeho, co dělají. Když MatsuJun vyřvává na koncertech, že "Uděláme vás 50 000 šťastnými!!!", vůbec nepřehání. Minimálně já byla šťastná pokaždé, když jsem DVD viděla. Zmiňují to často, chtějí, aby když někdo přijde na jejich koncert, nechal všechny starosti doma a prostě si to tam užil a načerpal energii na další strasti života. A přesně tak to je i u jejich pořadů.
Za ty 3 roky jsem si prošla mnohým. A pokud se mi schylovalo k depresi, docela často mi jejich pořady pomohly. Třeba takový Training camp mi pomůže pokaždé. Je z toho cítit, jak jsou si blízcí, jak jsou prostě šťastní, když můžou být spolu a dělat bordel. A já si to užívám s nimi.
1 komentářů :
Zajímavý, není to můj šálek kávy, ale je to pozitivní! Víc pozitivních věcí! Pokud možno, co nejvíc věcí, který lidi dělaj šťastnýma. YES :)
KIT
Okomentovat